Krátké příběhy
Zdálo by se, že se vše minulé propadne v zapomnění. Ale jednoho dne začneme vyhrabovat krystalky hezkých chvil. Bude to vše jakoby vymyšlené nejslavnějším básníkem, který evokuje neskutečné do skutečnosti a vše ukládá do veršů.
Číst víceČekám, že zazvoní telefon. Píši jakousi studii. Dívám se do příslušné literatury a zase se vytrhuji z práce a vnímám hluk města, který sem proniká otevřenými dveřmi na balkon.
Číst víceNevím, kdy jsem začal mít rád jaro. Zda od nejútlejšího mládí, kdy jsem mohl vyběhnout na trávník, brodit se v potoku a lézt po stromech, či snad až později.
Číst víceKdyž mně bylo dvacet jedna, učil jsem už dvě léta na venkovské škole. To už jsem skoro ztratil svou první lásku a neměl jsem nikoho, ačkoli bych ho byl tolik potřeboval.
Číst víceMoc mne mrzí, že si myslíš, že se na Tebe dívám přezíravě, že v Tobě vidím jednoduchou dívku, že Tě podceňuji atd. Nevím, jak jsi k tomu přišla. Snad se to někdy projevilo v mých slovech nebo v jednání?
Číst víceMájové listy by měly být růžové, aby to odpovídalo májové náladě, ale nemohl jsem je sehnat. Opravdu jsem Ti chtěl poslat růžové psaní, ale v obchodě nic takového zastarale sentimentálního a kýčovitého nemají.
Číst víceJsem na horách. Je tady tak krásně, že to ani nedovedu popsat. Obloha je jasně modrá a pár růžových obláčků na ní letí pryč a rychle. Ráno byl báječný východ slunce. Díval jsem se na něj dlouho, dokud se slunce nevymotalo z mlh.
Číst víceMěl bych začít nějakým krásným veršem, ale nenapadá mě nic jiného než Seifert.
Číst víceJsem tady déle než týden a zdá se mi to už nekonečně dlouhá doba. Všechno je jiné, i ten čas se zde beznadějně vleče, že se to dá těžko vydržet.
Číst víceVlastně jsem si myslel, že někde běháš po lesích a koupeš se v rybníce, trháš borůvky a hledáš houby, anebo že někde cestuješ. Chtěl bych Tě utěšit, že já jsem byl celou dobu na chatě a že jsem si pouze jeden týden vyjel na hory.
Číst víceTak si Tě pořád srovnávám s Tvou podobou dřívější. Nemyslím jen na tu změnu vnější. Na to si člověk zvykne, vnímat Tě poněkud ustaranější, ale nemohu si zvyknout na Tvou proměnu vnitřní. Nedovedu to ani popsat.
Číst víceJsem na Vysočině. A právě teď jsem přijel do Svratky. To je takové malé městečko, které je plné letních hostů. Jsem v krásném hotelu Mánes, sám v pokoji o dvou lůžkách, a dívám se přes terasu do pěkného přírodního parku a dál do lesů k Devíti skalám.
Číst víceKdysi jsem Ti řekl, že máme oba dva něco společného. Ale co nás od sebe stále bude oddělovat, je to, že já se dívám spíše na přítomnost a minulost a Ty na budoucnost. Je to tak asi správné.
Číst vícePříroda je tak mnohotvárná, že se nedá spoutat lidskou rukou. Nezachytíš ji slovy, hudbou ani obrazem. A přece se mi zdá, že žije, a snad právě proto, že žije, je tak nepolapitelná člověkem.
Číst víceMedituji si o životě a lásce. Můžeme se každé lásce vysmívat, chceme-li. Můžeme se smát mladým lidem, když se objímají na ulici, a cynicky předpovídat, že se možná brzy rozejdou.
Číst víceJá tady, při tom svém dumání a rozjímání, docházím k takovým kotrmelcovým závěrům, až si trochu myslím, že mám o kolečko víc, nebo méně. O mnoho iluzí mne připravil dnešní svět.
Číst víceSám vím, jak jsou mnohdy slova prázdná a jalová, jak znějí hluše a dutě právě tam, kde by měla hojit a utěšovat. Copak lze slovy všechno vyjádřit?
Číst více