Úvodní slovo autorky · J. M. Skalna

Zdálo by se, že se vše minulé propadne v zapomnění. Ale jednoho dne začneme vyhrabovat krystalky hezkých chvil. Bude to vše jakoby vymyšlené nejslavnějším básníkem, který evokuje neskutečné do skutečnosti a vše ukládá do veršů.

Slova však zachycují jen nepatrnou část oné skutečnosti. Váznou nám někde hluboko v duši, a to, co říkáme, je jen matným odleskem. Proto se úsměv jednou spatřený prodlužuje v paměti do nekonečna. Proto tam drobnosti nabývají důležitosti a mnohé je na nich závislé bez příčiny a následku, počátku a konce.

Někdy musíme zůstat se slovy sami, abychom pochopili, jak člověk vlastně celý život bojuje sám se sebou i s jinými. Sotva přejde jedny hory, hned se najdou jiné a bílá oblaka vystřídají černá mračna. Člověku často nezbývá, než se s tím vyrovnat a jít dál svou cestou.

Koneckonců, člověk si svůj život buduje, alespoň se to tak říká. A co dělá básník? Zrcadlí ten obraz.