Toto je první kniha autorky Skalné v angličtině; dosud psala svá díla ve svém rodném jazyce, češtině. Když jsem knihu dočetl, měl jsem chuť se k ní vrátit a přečíst si ji znovu – jednak abych si osvěžil paměť a připomněl si zajímavou skupinu postav, s nimiž jsem se seznámil, a jednak proto, abych si znovu vychutnal určité pasáže pro krásu jazyka, který je vždy velmi jasný, prostý a zároveň nesmírně nápaditý. V jejích příbězích se realita a fantazie zcela přirozeně prolínají a naznačují, že skutečnost je mnohem bohatší, než se na první pohled zdá, a že na nás, pošetilé smrtelníky, na každém kroku čekají temná, tajemná, děsivá – a ano, i krásná – překvapení.
Každý z jednadvaceti příběhů vtahuje čtenáře do „okouzlujícího kruhu“ života nějakého člověka – ať už obyčejného, či méně obyčejného. Do tohoto života nám je na pár okamžiků dovoleno nahlédnout, abychom si nakonec odnesli hlubší vnímavost k drobným věcem v životě – ať už jde o malé žabky, které Skalna zachraňuje z vyschlého bahna; o její učitelku psaní Lauru, jež ji naučila, aby si všude, kam přijde, všimla tří věcí a ty pak zakomponovala do svých příběhů; o smyšlený rozhovor s „tátou“ Hemingwayem (autorem, o němž se Skalně, jak sama prozrazuje, zdává); o pozorování muže, který na pláži Seacliff pouští barevného draka, zatímco jeho malý pes za ním běhá; o procházku po Santa Cruz Avenue, při níž se autorka zamiluje do obrázku krávy jménem Bessie; o pivo s českým básníkem Bohumilem Hrabalem za to, že našla žlutou krávu a pak ji viděla skákat přes stříbrný měsíc, za to, že byla chůvou v cizí zemi a naučila se vycházet anglicky, za to, že potkala domorodého Američana hrajícího na harmoniku pod dubem, za to, že doprovodila svou osmasedmdesátiletou kamarádku Amy do nemocnice a pak zjistila, že mladý lékař ztratil vzorek kůže, který od ní odebral, a bylo jí řečeno, že se musí vrátit za dva týdny, za to, že se vlakem vydala do Davies Symphony Hall v San Franciscu na zahajovací zkoušku Beethovenovy Missy Solemnis, za to, že se spřátelila se starší Češkou Sophií a poslouchala ji, jak vypráví o třinácti kočkách, o které se musí starat, za to, no, můžeme pokračovat dál...
Každý z těchto příběhů je vyprávěn se soucitem, humorem, moudrostí a láskyplnou péčí o detaily, díky nimž se k nim čtenář chce znovu vrátit.“
—RICHARD HAMMERUD, Ph.D.
[Richard Hammerud má titul Ph.D. v angličtině na University of California v Berkeley a Ph.D. ve filozofické teologii z postgraduální teologické unie. V současné době vyučuje na College of San Mateo a na De Anza College v severní Kalifornii.]
„Jde o veskrze půvabný soubor velmi krátkých příběhů a črt; některé se věnují Hemingwayovi, jiné psaní či přírodě a většinu z nich doprovázejí zajímavé fotografie nebo kresby. Nejpozoruhodnější je skutečnost, že autorka píše v angličtině, která pro ni není mateřským jazykem. Skalna má dar elegantního vyjadřování a ovládá jazyk na úrovni, jakou nedisponují ani mnozí rodilí mluvčí. Její styl je často krásný a většina příběhů má přesně takovou délku, jakou mít má – což je dovednost, kterou je třeba vysoce ocenit.“
—WRITER'S DIGEST
[Komentář porotce]
„...trvale okouzlující sbírka esejí a příběhů o přátelství, vycházející ze srdce autorky, která na svět hledí laskavýma, a přesto upřímnýma očima. Postřehy Jarmily Marie Skalné podněcují k zamyšlení – a jsou o to pozoruhodnější, že je autorka píše ve svém druhém jazyce. Dílo Jarmily Marie Skalné se dotýká toho, co nám je blízké... a to hned v několika ohledech.“
—ROGER WELSCH
[spisovatel z Nebrasky]